ŽENTOUR WebPage

Seriál ČT Bigbít
Musikologica - Jaromír Tůma

This page belongs to Jan SULC.


 

 

ŽENTOUR LIVE

  1. Říkadla (J. Šulc)
  2. Karty (J. Černý)                                                     
  3. Spánek (Žentour)
  4. Kdo nevěří, ať tam jede (J. Šulc/Z. Táborská)
  5. Véno, přines vanu (J. Šulc)                                                                       
  6. Škola hrou (J. Černý)
  7. Strašidelný sen (P. Ackermann)
  8. Čím budu (J. Šulc/J. Ledecký)
  9. Žentour (J. Šulc/J. Ledecký)
  10. Koření (J. Šulc/Z. Táborská)
  11. Anti-baby boogie (J. Šulc, V. Musil/J. Ledecký)
  12. Jedna paní povídala (P. Ackermann/A. Vostrá)
  13. Baba Yaga (J. Černý)
  14. Pleše budou (J. Černý)

 

Žentour

Janek Ledecký – zpěv

Jan Šulc – kytara

Petr Ackermann – syntezér

Jan Černý – baskytara

Václav Kabát – bicí

 

 

Natočeno živě v klubu Na Chmelnici a ve zkrušebně Na struze, Praha – podzim 1982

Foto: Karel Cudlín, Luboš Zdvihal, Jan Šulc

 

Jak to vzniklo……

Když jsem se v roce 80 vrátil z války v Krhanicích – měl jsem obrovskou chuť obnovit zase svůj jazz-rockový Hemenex, který jsme až dosud v Parnasu provozovali. Cílem ale tentokrát bylo hrát jenom vlastní věci, a já navíc výhradně na kytaru. Bylo to tehdy zřejmě velmi odvážné a asi i pomatené rozhodnutí, protože na kytaru jsem teprve na vojně začal cvičit přičemž dosavadní Hemenex byl postavený právě na mým klavíru a Čelikovskýho ságu.

Každá nově vznikající kapela měla tehdy problémy se zkušebnou, repertoárem, hlavně s texty, přehrávkami, dopravou, a vůbec vlastně se vším. Nejlíp to popsal Mikoláš ve své Alternativě. Začal jsem od spoluhráčů. A protože bez basy to nikdy nejde, tak jsem zašel někdy v červnu 81 do sklepa Konzervatoře, kde zkoušeli kontrabasisti. Jeden z nich, Honza Černý, byl žákem pana Františka Pošty, a navíc kromě ochoty ke hraní, měl dokonce zkrušebnu v ulici Na struze a dvanáctsettrojku, prostě terno. Honza potom přivedl jednak kolegu fagotistu Vencu Kabáta, který u nás chtěl hrát na bicí a taky dalšího kolegu Petra Ackermanna, kterému bylo sice teprve 16 a studoval flétnu, ale u nás chtěl hrát na syntezér. Nikdo ale nebyl zpěvák, a tak jsem požádal Janu Koubkovou o tip. Půjčím ti, ale musíš vrátit, řekla, jednoho šikovnýho kluka z Horečka Bandu. Přišel, brejle, vlasy přes oči a představil se Janek. Proud vlasů od Hlase a nějaký Stouny zazpíval jak starej tlustej černoch a když se zjevil druhej den na plešku a v lennonkách, tak to bylo hned ono. Od začátku se mě líbilo, že Janek užíval tradiční jaggerovský grif (rty vytažené dopředu k mikrofonu). Měl takto navíc jeden bezva usazený rejstřík s ”ořezanými výškami”(ten už jsem od něj, bohužel, léta neslyšel).

Makali jsme pak jak šílenci na repertoáru, na zkrušebně, sháněli aparáty, nástroje, dopravu, dokonce i vlastní PA, celkem asi rok. Papíry Hemenexu jsem musel na PKS ”novelizovat” novými přehrávkami, byl to úděs, protože jsme museli dělat že hrajeme zase ten původní hemenexácký instrumentální jazzrock, co před vojnou, aby nám to prošlo. Plukovník té komise na konci přišel a povídá, že název Hemenex se už jaksi nehodí. No a tak došlo ke změně názvu na Žentour podle jedný naší písně.

Zkoušelo se 5x týdně po škole a po práci, a to výhradně z not, z toho, co kdo přinesl. Kromě toho jsme v létě u nás na chalupě v Krkonoších plašili jeleny pomocí pecek od Stounů, Dylana a z Jesus Christ Superstar. To se pak hodilo na zábavkách. Takovýhle způsob práce jistěže nebyl v bigbítu běžný, Vypadalo to jako ve ”Studijní skupině tradiční nové vlny”. No ale šlo to dost rychle. Vznikaly ale srandovní situace. Třeba v písni Žentour bylo třeba hrát předsazenou, ”soulovou” poslední osminu v taktu. Zahrát to, aby to bylo o ten správný fous dřív, než v notách – práce na měsíc. Nebo kytarový tahaný sólo. Já ale měl Alexandru a potom čistě single coilovou italskou kytaru EKO potaženou bendžovkami, strčenou rovnou do basovýho Fendera, krabičky loď, prsty volšový. Finální zvuk byl bez diskusí jasný bendžo.

Polovinu vlastních věcí jsem měl na svědomí já, byly to samý novovlný ujetiny. Texty jsem kvůli bolševikovi vybral (na radu Oldy Bartase z Transitu) z čítanky pro zvláštní školu, z obtisků a různejch říkadel. Nakonec nějaký moje slátaniny otextoval i Janek. Zato Honza Černý psal hezký, o dost učesanější věci, který si sám i textoval. Myslím, že tyto schopnosti pak dokonale uplatnil v pozdějších podobách Žentouru. Šéfíček Petr napsal asi dvě, velmi vybalancované pecky.

První koncert byl v hospodě v Dublovicích nebo Dalekých Dušníkách na Sedlčansku, jako předskokani zabávkové party jménem Mix Vency Kabáta. S vokály mám pomáhal tehdy Pavel Kučera. Byla to velká sranda, myslím, že honorář byl litr zelený.

Ten koncert na Chmelnici bylo první vystoupení Žentouru v Praze, bylo to vlastně jen předskakování Abraxasu. My jsme se na to připravovali jak o život. Janek sehnal bráchy Cabany, Terezu Kučerovou a celou Křeč, a ti na podiu i v hledišti dělali skvělou, a s těmi našimi peckami provázanou performanci. Na podium nás před první peckou přinesli jako vytuhlíky, kteří se rozhýbou až na nějaký cabanský signál. Já měl ušitej žentouráckej dres, ve stejnejch barvách zmalovanej ksicht a nahoře deštník na hlavodržce. Janek měl zase klaunskej ksicht a z černýho pršipláště vystrkoval atrapy rukou, který pak hodil do lidí. No, každopádně z toho zbyla šedesátka kazeta, syčící jak hejno hadů, kterou si teďka můžete taky užít……

Jan Šulc

 


My pages are still under construction. Please come again later......