HEMENEX WebPage 1/3

This page belongs to Jan SULC.


Hemenex - Live

Gastronomické pásmo “VEČEŘE

 VI. Pražské jazzové dny, Lucerna, 23. května 1978

  1. - úvodní slovo -
  2. Pozvání ke stolu aneb Salivace
  3. Aperitiv aneb Hypersalivace
  4. Hlavní jídlo aneb Hemenex
  5. Smoke Walk aneb Pokouřeníčko (Pochod PJD)                      

hudba a aranžmá Jan Šulc

Obsazení:

Jan Šulc – Fender piano, vedoucí

Jiří Čelikovský – sopránsaxofon, altsaxofon

Lazaro Gruz - trubka

Josef Šťastný – baskytara, tuba

Karel Vršecký – bicí

 

hosté:

Miroslav Šimáček – el. kytara

Bohuslav Volf - trombon

Bedřich Roehberger – tenorsaxofon

František Skála – perkuse

Mikoláš Chadima – činely

Vladimír Chadima – perkuse

 

úvodní slovo:

Aleš Benda

 

Jak to vznikalo…….

Kapela Hemenex vznikla z touhy udělat se muzikantsky pro sebe. S Indiánem Čelikovským jsme hráli v jazzrockovém TRANSITU. Když do kapely přišel Miki Volek, byl to pro nás oba nevídaný zdroj podnětů (všeho druhu). Mikouš byl skvělý, a to jak interpret, tak v koučování kapely během kšeftů (i po nich). Navíc všem zasel do brzlíku návod, jak se dělá show s jasně stoprocentním nasazením. Ono to bylo tak, že Yastyl s mlékem starců možná Mikymu k něčemu pomáhal, ale já každopádně slyšel a viděl kšeft co kšeft hlavně to jeho maso-maso. A bylo jedno jestli to byla Lucerna nebo poloprázdný sál učiliště v Sezimově Ústí nebo hospoda v Pacově. Konverze TRANSITU na doprovodnou kapelu Mikiho kapelu se nám s Indiánem začala asi po roce zajídat.

Od Karla Růžičky jsem si vyžadonil jeho (a původně Kratochvílův) elektrický klavír Wurlitzer. Od firmy Norlin jsem si v Londýně koupil monofonní syntezér Micromoog, dal jsem za něj celé dvouleté krajské stipendium. Zkoušeli jsme původně ve dvou s Jirkou, potom s kontrabasistou matfyzákem Jožínem Šolcem. Potom se k nám (přímo na podiu na Příbramských jazzových dnech) přidal bubeník Karel Vršecký (hrál pak s Gerou v Impulsu). V kapele jsme také měli výborného flétnistu (taky matfyzáka) Míťu Meiera a výtvarníka Frantu Skálu, kterého u nás hrál na laditelné bicí nástroje. V kapele byli krátce i baskytaristé Honza Rabbenstein (emigrace?) a Víťa Musil (Jazz Fragment, Jazz Q) a kytarista Olda Bartas (Transit, Blues Messengers). Dlouho pobyl basista (kontrabas, Rickenbaker, tuba) Pepa Šťastný (Linha Singers, Originální pražský synkopický orchestr). Zajímavá byla i spolupráce na přípravě našeho vystoupení na VI. PJD (Bohouš Volf a spol. – viz hosté). Hodně se taky jamovalo, hlavně v Parnasu, s Jaromírem Helešicem, s klukama z Tlonu, s Pavlem Husičkou, jednou přišla celá freejazzová parta z Toronta.

Bubeník Karel Vršecký byl velký pohodář. Měl hraničně pojízdnou Felicii s plátěnou střechou a když měl jet z Příbrami na kšeft nebo zkoušku v ”topném období” (zkoušeli jsme na strahovské 007), tak prostě oznámil, že to moc profukuje a šlus. Vedlo to například ke shánění záskoků na náš komponovaný pořad 2 hodiny před kšeftem v Ostrově nad Ohří. Jednoho pána záskokáře (byl to pan swingař Mirek Hanza) jsme vytáhli se čtyřicítkou (měřeno nejspíše rektálně) z lože, načež následoval jeho velký výkon a následný rozvod od stolu i toho lože.

Jirka Čelikovský byl předtím členem jedné mladší verze jazzrockového Mahagonu. Bez něj jsem si náš soubor nedovedl představit. Kapelu občas vozil svou zašedlou dvanáctsetdvojkou, na střeše kontrabas, soubor mezi aparátem. Má furt moc rád bebop a troubí si na zobcovku dodnes jak v práci, tak v autě. Na Olomouckých jazzových dnech se rozhodl, že přespí na venkovním parapetu ve 2. patře přiděleného hotelu. Nespadl.

Franta Skála si sám stavěl bubínky, štěrchadla a další perkuse, používal i maličké housličky. To ostatně dělá furt. Dokonce na disidentském Silvestru 89 v kulturáku na Smíchově, jsme tam kromě pana prezidenta (ve funkci byl zrovna 3 dny), našli i Frantu, jak hraje na svou oblíbenou samodělnou bicí soupravu, kde všechny stojánky měl vyrobeny ze samorostů. Franta nám taky vytvořil bezvadný plakát (viz obal).

Míťa Meier byl spolužák Michala Kocába a oblíbencem Káji Velebného. Hrál cejtim stylem a velmi dobře frázoval. Bohužel skončil kolem roku 80 jako počítačový expert někde u Mníšku. Po Plyšáku jsem ho skutečně našel v mnichovském telefonním seznamu a zval ho do obnoveného souboru. On se mi vysmál a řekl že od emigrace už na flétnu ani nesáhl.

Jožín Šolců byl z nóbl pražské famílie, jeho otec byl snad univerzitní profesor. Měl 4 sestry a každá měla kromě jména křestního přiděleno ještě jméno funkční. Jednou po tahu jsem byl pozván ”posnídat s otcem”. No, a přišla ”Strážná sestra” a vynadala jemu (i mně). Jožín hrál pouze a dobře na Kontrův protibas a violoncello. Měl velký talent. Miloval zvuk a barvu akustických nástrojů, elektrofonické nenáviděl. Skončil někde u Chebu jako počítačový expert.

Lazaro Gruz byl z Kuby, studoval na Konzervatoři trubku, ulovil jsem ho nějak náhodou, moc dlouho se v kapele neohřál.

Nová kapela hrála milované převzaté skladny (Zawinul, Jethro Tull, Stivín i standartky z fake-booku) a sposutu vlastních věcí. Dotáhli jsme to dokonce i na jazzrockovou svitu ”Večeře”. Její čtyři části jsme hráli na Slánských, Olomouckých a Pražských jazzových dnech v letech 1977 až 1978. Zpívané věci (J. Joplin, A. Franklin, G. Gershwin, U. Dudziak, SBB) jsme dělali s kámoškou z Hot-Tet, Jitkou Jesenskou. Kája Velebný obsazoval Hemenex co měsíc do Parnasu celoročně 1977-1979. Tehdy tam hráli všichni a chodilo se tam jako do vlastně jediného jazz klubu. Nemohu zapomenout na ty večery, kdy pan vrchní Evžen zapálil v krbu a hrálo se tak nějak pro sebe.

Záznam tvoří naše vystoupení na PJD 1978 v Lucerně. Před rokem v Domovině jsme na PJD 77 zaujali i pana Matznera. Po roce dokonce i pana Lestera Dorůžku (nutno říci, že především házením naturálních hemenexů do hlediště - viz Melodie 1978). Ty PJD 1978 v Lucerně jsme dokonce uzavírali, a to se zajímavými hosty: Bohouš Volf (Volf Jazztet, Bigband Bohemia), Béďa Rehberger, Kubánec Lazaro Gruz, Mirek Šimáček dneska z Agonu a Pepa Šťastný (Linha Singers, OPSO). Proslavený jazzrockový bijec Mikoláš Chadima ve své Alternativě ne zcela správně popisuje, že po vystoupení Extempore se už ničemu nevěnoval. Na této nahrávce totiž deřil dechovkovými obouručními činely v prostěradle na holém těle. Dobré bylo taky to, že ten současný akustický Mirek Šimáček si tehdy speciálně pro tento koncert zakoupil overdrive. Přinesl taky několik svých skladeb, zaujala mě jedna která byla napsána ve 27/8-vém taktu.

V Lucerně jsme hráli čtyři části svity ”Večeře”. Kromě muziky se tam odehrávaly i jiné věci: krásná děvčata z baletní skupiny Inspiration v zákulisí smažila naturální hemenexy a následně je umísťovala obloučkovými hody do auditoria. Největší maso jsem zažil ale při duu piáno/trombón, kde jsme s Bohoušem Volfem citovali jisté téma Jana Hammera s Jeff Beckem. Mimo očekávání se zhmotnělý Mistr Hammer v Lucerně zjevil osobně. Nejzajímavější se mi ale dneska jeví poslední pecka, kde Pepa Šťastný basuje na tubu tubičku. No užijte si to…….

Jan Šulc

 


Hemenex page 1/3 - Live 1978

Hemenex page 2/3 - Live 1978/9 + Jitka Hotteta Jesenska

Hemenex page 3/3 - Studio 1989


My pages are still under construction. Please come again later......