VITKOVO KVARTETO
Historie


 

Jak to Vítkovo kvarteto částečně odvážně vzniklo a dorockovalo až na webovou stránku………

S veselou partou zvanou “Pevná součást” jsem se setkal někdy v roce 82, ještě jako kytarista Žentouru. Bylo to v jakémsi lomu u Prahy, kde se krásně ulítle hrálo. S Jirkou Růžkem jsme se pak poprvé namazali ve vísce Brsina na žentourácké zabíjačce u Vency Kabáta. Když mě pak ze Žentouru vyhodili, Jiří jakože pojď k nám.

Pevná součást zkoušela v hospodě U Holečků v Chuchli. Po hraní jsme vždycky sbírali grošíky na zvýšení sociální úrovně pana hostinského. Na šíleném festivalu čtvrté až páté kultury v Medonosích nás zvučil zedník Rosťa Hapl. Do Chuchle potom přijel s centrálem i s basou, a že bude jako zvučit, ale i hrát. Přinesl linkovaný školní sešit, kde byla spousta textů, přičemž koule k tomu měl v hlavě. Repertoár kapely vznikal za obrovské pohody, písně psali nakonec všichni. Podmínky pro zkoušení byly echtovní. Zkoušelo se postupně v garážích na pankrácké Reitknechtce, v mraznici řeznického krámu v Liboci a až mnohem později v Šikýřovic stodole v Hostivaři. Kapela nakonec, pod názvem Vítkovo částečně odvážné rockové kvarteto, začala vyrážet hrát na zábavkách po hospodách.

Rosťa měl plachtového Žuka a do toho se to všechno včetně kapely vešlo. Myslím, že první hraní bylo v Divišově a potom v Jíkvi. Pak to pokračovalo hlavně po klubech v Praze. První program se jmenoval “Vepřová 8.60” (tak kolem roku 84). Ben Vítek bicí, Rosťa basa a zpěv, Petr Mráz kytara, já kytara, Micromoog a zpěv a Jirka Růžek bavič. Z koncertu napůl s Visacím zámkem ve strahovské Sedmičce jsme mimo nadání objevili záznam (viz mp3 ukázka a též právě připravované CD).

V další vývojové etapě Vítkovců měl Rosťa narůstající problémy se stíháním současného hraní a zpívání. Proto se postupně uplatňoval Jiří a přetvořil tak postupně vokální sound kapely na nezaměnitelné “volání do lidí”. Vzpomeňme našeho nebohého manažera Martina Grosse (současný špičkový producent), který leta zkoušel jako zvíře, když musel ten sbor hulákajících námořníků (jak říkával) prodávat.

Koncerty byly značně ovlivněny Rosťovými performancemi. V brněnském Rondu vlezl před vystoupením do Benovy bedny od bicích a před první peckou začal pomalu vylézat ven, v ponču, a s čínskou maskou na ksichtě. Pořádající svazáky někdo prásknul, že se na jejich koncertě zesměšňuje vážná choroba soudruha generálního Černěnka. To už nebyla sranda, ani pro kapelu. Soudruhy na pražské Čtyrce však utřel Jiří, když oznámil, že neví jak kdo, ale on že poslouchá pouze oficiální rozhlasové zprávy, které v té době přežvykovaly jenom soudruha generálního, kypícího zdravím.

Bohužel Rosťa brzy směřoval na vojnu, a po ní se už do kapely nevrátil. Do kapely přišel klávesista Zdeněk Šikýř (nyní Studio Hostivař) a basista Fíča Fibiger (Trifid, známý především díky hradeckému zarachu společně s Pražským výběrem). Nové písně, nový program “Na Vidouli válí kouli”.

Někdy v roce 84 jsem psal hudbu k muzikálu “Don Juan” pro soubor Pradivadlo. Tu muziku jsme nazkoušeli s Vítkovci a domluvili s Martinem Kratochvílem na Budíkově že si nahrajeme ”živě” pár svých standartních skladeb (viz mp3 ukázka), rosťoviny zpíval Jirka. Zdeněk tam všem vytržel ržiť tím, že už měl MIDI sequencer oproti Kráťovu sráči, který šlo nakrmit jenom v real-timu. ”Příživníka” jsme spáchali s Jankem Ledeckým, tehdy ještě pro Žentour (viz odkaz). Pecka ”Kdo ví” získala cenu za nejlepší song na jednom z Rockfestů. ”Démon”a ”Dunění” jsou největší hity Vítkovců. Oba napsal ďábel Rosťa. Existují i nahrávky ze studia v Národním divadle (viz mp3 ukázka).

Další pohnutou etapou, kromě letních “amfíků”, byly zahraniční šňůry a pak “Společenské večery přátel Vítkova kvarteta”. Ty zahraniční koncerty až dokonce šňůry skutečně proběhly (Dánsko, Švédsko, Švýcarsko, Rakousko), z Karstadtu máme dokonce VHS záznam. Společenské večery přátel Vítkova kvarteta byly realizovány celkem dva, velkej humbuk byl i kolem “Štvanice na alkohol”. Oba večery jsme zprodukovali do Lucerny, Štvanici ke Kodešům. Těch akcí se aktivně účastnili všichni, kdo v té době něco znamenali (Pražský výběr, Laura, Jasná páka, Panika atd.). Pořadatelem byl fiktivně Svazarm Horní Roztyly, zisk nefiktivně tentýž subjekt. Na akcích si Jiří vyzkoušel produkci monstr akcí (pak toho znamenitě využil na prvním pražském koncertě Stounů). No, a my jsme se naučili, že v Lucerně stačí sedět v boxerském ringu a kalit šampáňo, zatímco Laura křepčí - a je to doma.

Někdy na jaře 89 vznikla další verze VK s basistou a cellistou Vráťou Horčíkem a saxofonistou a drškařem Vláďou Cihelkou (oba Nahoru dolu po schodišti band). Zárodek dalšího repertoáru vypadal velmi slibně, bohužel nějak to všechno zapadlo skrzevá Plyšák 89. Já měl na jaře 89 taky co dělat se svým počítačovým Hemenexem (viz mp3 ukázka a CD “Sametové léto”). No ale, v listopadu a prosinci 89 jsme už zase jezdili po klubech, menzách a účastnili se samozřejmě i akce Rock Rés-publica na Výstavišti.

Zásadní změny se Vítkovcům tedy po těch asi 17 let vyhýbaly. Rozhodně však stojí za zmínku příchod Oty Petřiny a Zdeňka Juračky, kteří se zde cítí jako nikde jinde. Výsledkem letité spolupráce je docela povedené CD “Veterání studené války” (Honzovo Wunschovo pochvala v Rock and Popu) - (viz odkaz a CD “VSV”).

Svůj k svému - a tak v prosinci 1999 jste zase mohli vidět ryčící Vítkovce s oběma zmíněnými pány a holky nahoře bez na stolech “U vystřelenýho voka”.

Veselá zábava však nekončí a Vítkovcům se v následujících letech zadařilo opakovaně objet několik bezva fesťáků (např. Sázava Fest, Trutnov, Benátská noc na Malé Skále (viz čestný soubor o diváky svedený se Škorpiony), ale i nakrmit Lucernu -  viz DVD Vítkovo kvarteto 1985-2005 a zahrát několik charitativních koncertů (naposledy v únoru 2007 v KD Kbely).   

V současné době kapela (tradičně a poctivě) nezkouší, přičemž se věnuje studiu kvasné chemie a hledání odpovědí na otázky typu „proč stále zajímáme mladé?“……………..prostě tradiční peklo!  



Pages are still under construction. Please come again later......